Start na vodě.
Když startuje nultá sezóna, DNY se nepočítají, HODINY utíkají a PRÁCE spíš přibývá než naopak. Start NULTÉ SEZÓNY na Vitalbě byl divoce italský. Jak jinak. Intenzivní, horkokrevný a hlučný. Doslova. A přitom to všechno bylo naplánováno JINAK!
Dvojka, do které měli přijet první hosté v polovině června byla připravena. Lenka si odskočila na chvíli do Prahy, po návratu na Vitalbu měla necelé dva dny na čechrání, pulírování a naplnění všech těch titěrných detailů, bez kterých by start nebyl startem. Teď už vím, že by byl i bez nich. Bez čeho by se start ale neobešel, je VODA. Bez té by to bylo jako bez té soli v pohádce s modrookou Maruškou.
Přijet na Vitalbu pozdě v noci a zjistit, že elektikář ty zásuvky, z nichž část se tváří jako zásuvky, ale to je asi tak jediná jejich funkce, protože elektřinu by v ní jeden nenašel ani hřebíkem, že je ten flink prostě neopravil, to naštve. Klid, máme přece ještě skoro dva dny… Dám si sprchu, skleničku vína na dobrou noc a zítra ráno to bude lítat... Ne, nejdřív dám to víno a pak tu sprchu. Tento nápad opačného pořadí se následně ukázal jako dvojnásobně geniální, protože fakt, že v celém baráku neteče voda, vás po té skleničce vína vybudí jen k tomu, že napíšete manželovi, otci celé Vitalby Brunovi, jeho synovi a svojí mamince. Bez té skleničky vína by po všech výše uvedených příjemcích zpráva putovala ještě ke všem hostům všech letních termínů (aby si pro jistotu vzali dost kanystrů na vodu z nedaleké studánky, kdyby to náááhodou nešlo opravit), zcela určitě bych to dala na facebook jako největší tragédii v dějinách start-upů, pro místní noviny Il Tirreno bych vydala stručnou tiskovou zprávu o zkáze letních prázdnin na Vitalbě a zvažovala bych oslovit s informací i Berlusconiho mediální impérium dřív, než se mě zeptá samo.
Nic z toho. Lehce otupělá po delší cestě z Prahy a po té skleničce ulehám ke spánku. Bruno z Livorna radí jít hned ráno za Filippem, což je usedlík na Vitalbě. V týdnu vyměnil pumpu a Vitalba se díky tomu konečně dočkala proudu vody, o jakém léta snila ona i všichni návštěvníci včetně mě. Škoda, že nemám tu čest tuto vymoženost hned vyzkoušet.
Filippo jezdí do práce v sedm ráno. Od půl sedmé tedy čekám na jejich zápraží, aby mi snad neujel. V půl osmé si začínám říkat, jestli není čas být nervózní. Půl dne z těch skoro dvou už je pryč, zbývá 36 hodin. Představa, že Filippo si vzal dovolenou mě děsí, protože Filippo rád spí. O letních víkendech vždy závodí s našimi dětmi, kdo dospí dál.
V půl deváté (bez kávy a snídaně) už tluču zběsile na dveře. Všechno je jinak. Filippo den předem skončil v nemocnici na kardiologii. Pomalu se tam chystám taky. Dnešní medicína ovšem dokáže nemožné a tak se Filippo vyhrabe z postele a jde mi vysvětlit, že nová pumpa odhalila díru v odtoku na záchodě a v celé Dvojce tudíž nemůže být spuštěna voda, protože protéká a spotřeba stoupá do závratných výšek. Musí přijet někdo a předělat celý záchod a vysekat tu blbou, starou trubku a pak to celé zazdí a vymaluje. Jsem zralá jet přímou linkou s houkačkou na kardiologii.
Volám Romanovi, Brunovi, jeho synovi a mojí mamince. Pak jdu na kafe, hned si dám druhé a jdu si koupit třetí. Ale rozmyslím si to a dám si místo toho skleničku červeného. Pomohla mi večer, pomůže i ráno. Pomohla. Po návratu je na Vitalbě hotovo. Bez sekání a malování. Záchod opraven, voda teče. Nechce se mi tomu věřit, ale nemám čas si to vyvracet.
Přichází totiž jiná starost. Voda bohužel teče víc, než je zapotřebí. V kuchyni, v koupelně a pro jistotu i z kotle. Kuchyni a koupelnu zmáknu, tam voda patří, s kotlem však začíná jít do tuhého. Definitivní válka mezi mnou a kotlem propuká kolem sedmé hodiny večerní, kdy kotel spustí takový alarm, že to přitáhne pozornost celého okolí včetně lišky.
ANO, zítra ráno přijedou první hosté.
NE, v tomto bydlet nemohou.
NE, nemám žádné řešení.
Jsme v Itálii. Tedy v místě, kde se v pátek večer praktická řešení nehledají a kotle ve staveních uprostřed přírody neopravují. Roman radí jít spát a vyřešit vše ráno. Usínám ve čtyři, v osm už jsem na nohou, kotel se z toho nevyspal a já stále nemám žádné řešení.
ZAČÁTEK NULTÉ SEZÓNY JSEM SI ROZHODNĚ PŘEDSTAVOVALA JINAK!
Mám zatemněno, trudomyslnost nerozežene ani snídaně v Murettu, ani zpívající zelinář z tradičního sobotního trhu, ani tři kávy a dolce.
Řešení jsem prostě NENAŠLA.
Čekání na příjezd prvních hostů se nesl v napětí. Připravovala jsem si omluvnou řeč. Nač se vymlouvat, prostě jim řeknu, že to zlobí. A dám jim lahev vína. A slíbím slunce, lišku, večerní klid a ranní rosu….a pak jim řeknu, že to mají s poplašným alarmem, který nekouše, jen vyžene tep na 250. Zhruba třikrát za minutu jsem si položila otázku, zda mi to stojí za to.
STOJÍ!
Protože nepřijeli HOSTÉ.
Přijeli SVĚTLANA s JAROMÍREM.
Přijeli úsměv a pohoda.
Vitalba jim učarovala od první chvíle.
Světlana a Jaromír vpluli do DVOJKY s energií, kterou potřebovalo nejen toto stavení, ale hlavně Lenka.
Skleničku na uvítanou střídá druhá sklenička, povídání o cestě střídá povídání o všem možné, jen ne o tom, co trápí Lenku a Vitalbu.
Pak přijde chvíle, kdy jim to vyklopím. A spolu s tím slíbím, že za pár dní bude mlha rozehnána a kotel plně funkční. “A nemůžeme ten kotel prostě vypnout?” ptá se Světlana a definitivní odzbrojení nastává, když řekne, že pro teplou vodu si jej prostě zapnou a pak zase vypnou a pak to určitě vyřešíme. Jaromíra se problém s kotlem a teplou vodu nedotýká. Nemá proč. Jaromír přijel za klidem, přírodou a okamžitě se spřátelí s liškou Lolou, které začne říkat Bystrouška.
Vitalba je místem, které otevírá srdce dokořán.
Je jedno, jedno jestli při příjezdu, během pobytu nebo při odjezdu.
Důležitá jsou ta srdce.
A ta se potkala.
Po třech dnech se Světlana s Jaromírem rozhodli prodloužit pobyt na Vitalbě o další týden.
Po pěti dnech je Lenka zasvětila do tajů scrabble.
Po týdnu si všichni dali večírek otevřených srdcí. A na oslavu téhož dne opraveného kotle to rozhodně nebylo.
Po deseti dnech přišla průtrž mračen a takový slejvák, že vodu na Vitalbě zastavovaly všechny ruce.
Po dvou týdnech došlo na loučení.
Dočasné loučení.
Světlana s Jaromírem totiž prohlásili, že se na Vitalbu brzy vrátí.
A Lenka nemá důvod jim nevěřit.
Vitalba si se svým ostrým startem nemohla přát lepších hostů.
Otevřená srdce, nadhled a podstata Vitalby porazí každou blbost.
I vrčící kotel.
Nultá sezóna budiž zahájena, amici!
