Rád cestuji a poznávám nové lidi, kultury a chutě. Tohle všechno mi v nadměrné míře splnil můj říjnový výlet do Toskánska.
Poznal jsem tu Lenku a Romana, bezvadné lidi a hostitele, plné energie a ochoty ukázat nám, kde žijí a proč to tu mají tak rádi. Čtyři dny strávené v jejich společnosti byly intenzivní a rozmanité. Provedli nás místní gastronomií ve všech jejich podobách. Od tržiště, přes různé typy restaurací, až po domácí večeři na Vitalbě. Už tak pestrý program, který pro nás měli připravený, dokázali pružně doplňovat podle našich přání a zájmů. Nezapomínali ani na odpolední siestu, i když vyměnit ji jednou za procházku přes Monte Vitalba s výhledy až na ostrovy Elba a Korsika, mělo také své kouzlo.
K mým nezapomenutelným zážitkům patří siesta v olivovém háji. Navštívili jsme statek, který se zaměřuje nejen na výrobu olivového oleje, ale i vína. Přímo uprostřed sadu nás čekala příjemná a milá majitelka Alice, která nám vytvořila pocit, že je tu jen pro nás. Vyzkoušeli jsme si sběr oliv, včetně ručního přebírání od listí. Už od pohádky o Popelce jsem tušil, že tato práce je dřina, ale až v Toskánsku jsem pochopil, že cena olivového oleje skutečně není přemrštěná. Po tomto „namáhavém“ sběru (podle Alice tak deci oleje), nám bylo nabídnuto neomezené množství vína a kompletní menu včetně toskánské polévky ribollita a sušenek cantuccini namáčené v dezertním vínu. Není divu, že jsme rychle pochopili, proč tu jsou na zemi mezi olivovníky rozprostřeny deky a balíky slámy. Siesta pod toskánským sluncem byla naprosto dokonalá.
Součástí výpravy za olivovým olejem byla i návštěva stáčírny. Bylo zajímavé vidět, co všechno ta malá kulička během krátké chvíle od utržení musí zažít, aby se proměnila v tu užasnou tekutinu, která když se namočí do chleba se stává samostatným lahodným jídlem.
Mě osobně ze stáčírny zaujala ještě jedna věc. Přijížděli sem neustále nový zákazníci se svojí menší či větší troškou svých pokladů. Někteří měli olivy krásně očištěné, někteří plné listí. Jeden starší pán se svými olivami zacházel velice šetrně, a ještě vyndal i zapomenutý lístek. Celou cestu, od převezení vysokozdvižným vozíkem a patnácti metrovou lisovací linkou, až po vlití do vlastní nádoby, si osobně prošel se svými olivami. Jeho spokojený úsměv při zavírání víka a odnášení konve, byl pro něho příjemným završením dlouhého dne. A pro mě hezkým připomenutím, že když už něco děláš, dělej to rád.
Bylo také milé, když nám Roman nabídl, že s ním můžeme brzo ráno zajet pro pečivo k snídani. Z tohoto nenápadného výletu do probouzející se vesnice Castellina Marittima se pro mě stal úžasný zážitek. Setkání s místními lidmi při ranní kávě v baru, které jsem osobně neznal, ale vnímal jako pekaře, řezníka, malíře nebo hledače lanýžů, bylo pro mě velice inspirativní a uklidňující, že svět je ještě v pořádku.
Děkuji za tuto ochutnávku Toskánské atmosféry a ochotu se o vše podělit.
Jeden z mnoha spokojených účastníků, Tonda
